ANTONÍN DELIŠDUCHOVNÍ PRAXE
ANTONÍN DELIŠ DUCHOVNÍ PRAXE

HISTORIE ČASU · VÝKLADY A KONZULTACE

Speciální vhledy s Kranti

Od žáka a učitelky ke společné práci dvou kolegů.

Odkazy na Kranti: osobní stránky Kranti, egyptské stránky Kranti.

Antonín Deliš a Kranti u stromu — vzpomínková fotografie v deníkové podobě
Antonín Deliš a Kranti (Egypt)

Kranti (Egypt) jsem znal několik let jako svoji učitelku. Já byl žák, ona mě vedla. Než jsme začali pracovat jako kolegové, musel se tenhle vztah postupně proměnit. Důležitou roli v tom mělo naše společné působení na televizní obrazovce v EzoTV. Během prvního půl roku jsme se slaďovali; zhruba po roce společného televizního působení jsme začali rozvíjet i další společnou práci.

Jednou z jejích podob byly Speciální vhledy. Jezdili jsme s nimi po různých místech v Čechách a spojovali svoje talenty: Kranti (Egypt) pracovala s automatickou kresbou, já s kartami. Ona kresbou zachycovala témata zdraví nebo duchovního vývoje, zatímco moje vhledy se většinou obracely do minulosti a minulých životů. Speciální vhledy pak na dlouhou dobu zaujaly velmi silné místo v naší spolupráci.

Seděl jsem vedle ní a pořád se na ni ohlížel. Když pojmenovala něco, co v kresbě viděla, častokrát to překvapilo i mě. Zároveň jsem si všímal, že překvapení nebylo jen na mojí straně. Někdy se ona podívala na mě, jako by ji zaujalo, co právě říkám.

Nejzajímavější pro mě bylo, jak jsem vnímal přicházení informací mezi námi. Někdy jsme je oba lovili a měl jsem pocit, že už visí nad námi — a je vlastně jedno, kdo je vysloví první. Jindy naopak záleželo na tom, aby konkrétní věc řekla Kranti (Egypt), nebo abych ji řekl já. Ta párová práce pro mě byla zvláštní zkušeností sdílení: dva lidé, rozdílné způsoby práce, a přesto chvíle, kdy jsme sahali po něčem společném.

Z pohledu lidí jsem už nebyl na začátku. Karty jsem vykládal samostatně a samostatně jsem dělal i terapie. Jenže dva terapeuti u jednoho člověka — to pro mě bylo nové. To, co jsem uměl sám, se muselo naučit existovat vedle práce někoho dalšího.

Vyžadovalo to hledání pokory a překonávání určitých strachů. Vedle svojí někdejší učitelky jsem si postupně hledal místo kolegy. Nebylo to něco, co by se změnilo jedním rozhodnutím. Učil jsem se tomu během společné práce, v konkrétních setkáních a v tom, jak jsme na sebe reagovali.

Později se tenhle proces odrazil také v pořádání větších seminářů. Kranti (Egypt) postupně pouštěla otěže vedení, aby větší část mohla přejít ke mně. Nebylo to hned. Byla to cesta, která začala slaďováním na televizní obrazovce a pokračovala prací vedle sebe — až k možnosti společně vést větší skupinu lidí.

← Zpět k čištění křišťálovou lebkou
Košík0